Životopis

Božena Němcová, za svobodna Panklová byla česká spisovatelka, jedna ze zakladatelů moderní české prózy, autorka venkovských povídek a pohádkových sbírek. Život se s ní nikdy nemazlil. Dětství prožila v Ratibořicích. Otec byl kočí a matka služka, peněz nikdy neměli nazbyt, takže vzděláni dostala jenom základní. Manžela, Jozefa Němce, který byl od Boženy o 15 let starší, jí vybrali rodiče. Jejich manželství bylo bez lásky, jediné, co měli společné, byl odpor k Rakousku-Uhersku a děti. Často se pro manželovu práci stěhovali. V roce 1842 se v Praze Němcová seznámila s předními českými spisovateli, kteří se scházeli v společnosti vlastenecké inteligence. Bylo to zejména díky jejímu osobnímu půvabu, přirozenému talentu a společenské angažovanosti. Právě v téhle době nastal u ní velký duševní a vzdělanostní vývoj. Němcová ze svého těžkého života unikala k literatuře a do ne celkem platonických přátelství ze spisovateli.

Literární začátky

Její literární začátky byli básnické. Do české literatury vstoupila básněmi Ženám českým, Moje vlast a Slavné ráno. Zajímala se o folklór a lidové tradice, vrchol jejího díla tvoří povídky a rozsáhlejší prózy z vesnického prostředí, ale také lidové pohádky. Za opomenutí stojí sedm svazků Národních báchorek a pověstí – knihy lidové prozaické slovesnosti, pohádek, legend a pověstí a deset svazků Slovenských pohádek a pověstí, kde se například zachovala známa slovenská pohádka O dvanácti měsíčcích. Její pohádky byli zvýrazněny jednoznační spravedlností, vždy nechává zvítězit dobro a lásku. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidových pohádek, ne o zachycení původní podoby pohádkového motivu.

František Klácel

frantiek klacel

Němcová se v Praze seznámila s vydavatelem Moravských novin Františkem Klácelem. Poté zahájila i svou publicistickou činnost, seriálem národopisů Obrazy z okolí domažlického, Selská svatba v okolí Domažlic a O prostonárodním léčení na Domažlicku, dále přispívala články z Chodska. Je také autorkou mnoha cestopisů, zejména ze Slovenska. Jsou to díla Kraje a lesy na Slovensku, Obrazy ze života slovenského, Vzpomínky z cesty po Uhrách a Z Uher.

Literární činnost

Literaturu, kterou tvořila, byla tradičně sociální. Povídkám se začala věnovat až v posledních letech svého života. Kritizovala nadutých zbohatlíků a idealizovala dobrý, obyčejný lid, který nezná alkohol, násilí, nadávky, nechytračí a navzájem si pomáhá. Takoví jsou hrdinové povídek Dobrý člověk, Pan učitel, nebo Chýše pod horami. Venkovský lid si ji velmi oblíbil. Je autorkou i dalších povídek: Chudí lidé, Baruška, Divá Bára, Karla, Pomněnka šlechetné duše, V zámku a podzámčí, Podhorská vesnice. Divá Bára, další Němcové velké dílo, pojednává o nebojácné venkovské dívce, která při hledání přátel najde lásku. Na její škodu však pověrčivost a zloba vesničanů připraví Báře velmi těžké chvíle.

Babička

obal knihy babicka

Její tvorbu ovlivnila zejména babička Magdaléna Novotná, prostá venkovská žena, která ji byla vzorem pro psaní povídek. „Babiččini“ zkušenosti a znalosti přírody opsala Božena po smrti svého syna Hynka, v povídce Babička. Povídka je plná idealizace a schematickosti a stala se čarovným čtením pro několik generací.

České národní obrození

Dílo Boženy Němcové spolutvoří vrcholné období českého národního obrození. Buditelská práce, která byla v tom čase tak populární, a psaní proti tehdejšímu systému znamenali, že manželé Němcovci, byli často pronásledováni a ocitli se v obrovských materiálních těžkostech. Smrt syna měla velký vliv na její chatrné zdraví. Vánoce 1961 ještě strávila s dětmi, a den před svojí smrtí 20. ledna 1962 dostala do rukou první exemplář Babičky. Zpráva o její smrti se nesla celou českou i německou krajinou, otiskly ji všechny noviny. Na jejím pohřbu se zúčastnilo tisíce lidí. Je pochovaná na vyšehradském hřbitově.

Závěrem

Na své blízké i široké okolí působila jako svobodomyslná žena těžkého osudu, ale nevšedního rozhledu. Vším, co utvořila, čím strádala a čím žila, vyvolávala bázeň i odvahu, obdiv i pohoršení, soustrast i závist. Byla to velká žena české historie